„Půjde-li o radnici čtvercovou, ať je její výška stanovena šířkou zvětšenou o polovinu. Při radnici podlouhlé se šířka i délka sečte a polovice součtu se určí za její výšku až po kazetovaný strop. Vnitřní stěny se musí mimoto v polovině své výšky přepásat vyřezávanými nebo ve štuku pracovanými korunními římsami. Nezřídí-li se římsy, ponese se hlas osob tam rokujících do výše a posluchači nebudou rozumět. Budou-li však stěny přepásány korunními římsami, bude jejich spodek hlas zadržovat, takže bude uchem pochycen dříve, než se vznese do výše a rozptýlí ve vzduchu.”

Vitruvius, Deset knih o architektuře V 2

 

 

Není pochyb o tom, že staří řečtí a římští architekti byli opravdovými mistry v projektování akusticky dokonalých prostor. Šťastnou shodou okolností se dispozice našeho koncertního sálu velmi blíží Vitruviovým propočtům a zajišťuje tak výjimečně kvalitní poslech hudby v příjemném prostředí. Pochopitelně, nejedná se o radnici, nýbrž o atrium, a to, překvapivě, spíše o atrium v původním, starořímském pojetí, s prvky atria moderního.

 

Atrium byla ústřední síň či dvorana starořímského domu, která se vyznačovala tím, že neměla žádná okna a byla ze všech stran obklopena místnostmi, z nichž do každé se dalo vejít přímo. Římané rozlišovali pět typů atria, přičemž jedním z nich bylo tzv. atrium testudinatum, tedy úplně překryté střechou. Půdorys patra budovy, kde sídlí Základní umělecká škola Zlín, je do nejmenších detailů  shodný s půdorysem lepšího starořímského domu. Je tomu tak ovšem teprve od rekonstrukce školy v roce 1993, kdy byly do východní části rozlehlé chodby vestavěny místnosti, čímž se prostor ze všech stran uzavřel a vznikla tak ústřední síň.

 

Budova, která je součástí městské památkové zóny, byla postavena v roce 1937 v duchu baťovského funkcionalismu podle návrhu architekta Vladimíra Karfíka.